Podľa jednej ukrajinskej liečiteľky je na štítnu žľazu dobrý jantár. Je na tom nečo pravdy?
"... na Slovensku do mé ordinace přišla asi sedmdesátiletá stařenka, která měla viditelně zvětšenou štítnou žlázu. Vyprávěla mi, že v době německé okupace prožila silný stres, a v důsledku toho se jí vytvořila struma. Abych řekla pravdu, silně jsem zapochybovala o tom, zda je vůbec možné odstranit starému člověku strumu takové velikosti. Přesto jsem jí poradila, aby nosila na krku jantarový náhrdelník. Za měsíc jí náhrdelník na krku přímo visel, třebaže ho předtím měla pevně obtočený. Stařenka se cítila mnohem lépe a zakrátko měla štítná žláza normální velikost.
Takový rychlý a úspěšný výsledek mě povzbudil, a tak jsem se začala vážně zabývat vlivem jantaru na štítnou žlázu. V té době se mi do rukou dostaly překvapující materiály mikrobiologa L. V. Tokina, který zkoumal vliv rostlinných látek na člověka. V jeho práci jsem našla část, která byla věnována vlivu borovicové pryskyřice na mikroorganizmy. Popisoval zde nejenom výsledky sledování této látky, ale také zkoumal několik jantarů, které vznikly z pryskyřice a byly ukryty v zemi po celá tisíciletí. Avšak podobným výzkumem se zabývali už lidé v dávných dobách. Tak například v 1. st. n. l. si Plinius všiml, že rolníci, kteří sídlí v oblasti Alp (v těchto místech byl dříve zaznamenán vysoký stupeň onemocnění Basedowovou chorobou, ale potom se počet snížil) nosí jantarové ozdoby. Zjistil, že se jimi pouze nezdobí, ale že jim slouží také k léčebným účelům. Lidé se domnívali, že jim tato zkamenělá pryskyřice pomáhá při onemocněních krku, které způsobilo pití místní vody. Léčba jantarem má svá pravidla. V dávných dobách se jantar polykal. Uvádím starý recept, který ovšem nedoporučuji aplikovat bez konzultace s lékařem naturopatem: „V samém začátku nemoci vezmeme 0,2 g nejkvalitnějšího jantaru a rozdrtíme ho na prach. Užíváme jedenkrát denně a zapíjíme trochou bílého vína po dobu 7–8 dní. Pokud chceme léčení prodloužit, vezmeme malé kousíčky jantaru a položíme je na otevřený oheň s planoucími uhlíky. Nemocného necháme dýchat výpary." K léčbě se užíval také čistý jantarový olej, balzám ze směsi kyseliny jantarové a opia, jantarový olej s roztokem čpavku. V Německu Martin Luther nosil v kapse kousek jantaru jako prevenci tvorby ledvinových kamenů. V oblibě byly také jantarové růžence.
Do dnešní doby se ovšem uchoval nejrozšířenější způsob užívání jantaru – nosí se jantarové korálky nebo jeden korálek na ozdobné šňůrce. Vybírejte si kámen přírodní, ne lisovaný. Korálky by měly mít spíše tmavší barvu a neměly by být broušené. Náhrdelník by neměl být moc dlouhý, korálky by se měly dotýkat štítné žlázy...